Kapitola 9. - Prádlo a dějiny

Dnes ne rozhovor s Thorinem, ale rozhovory o Thorinovi.

Myslel by si, že to byl jenom sen, kdyby mu na prstech neulpěla vůně Thorinových vlasů.

Bilbo se probudil sám. Vzpomínky měl sice ze začátku trochu zamlžené, ale pak si vzpomněl, jak ho Thorin přišel uprostřed noci navštívit. A vlastně ani nebyl překvapený, že král nechtěl být ráno spatřen v jeho společnosti.

Později toho dne Bilbo obědval s Bofurem. A nemohl se nevyptávat na Thorina.

„Jak se daří našemu králi?“ vychrlil ze sebe Bilbo.

Bofur se zamračil – asi proto, že Bilbo řekl našemu králi. Než odpověděl, usrkl si piva a promnul si obvazy, které mu pořád zakrývaly čelo.

„Poslední dobou ho vídám jen zřídka,“ přiznal Bofur. „Když u něj nejsou ošetřovatelé, je zaneprázdněný ukládáním rozkazů nebo diskutováním s Dainem a Balinem o Ereboru, o elfech, pak zase o Ereboru, o lidech, ó – a hádej o čem! – správně, o Ereboru.“

Bylo jasné, že Bofur byl naštvaný – a Bilbovi připadalo, že tomu tak je asi proto, že nebyl tak úplně spokojený se svým králem.

„Musí to pro něj být určitě těžké,“ nadhodil Bilbo.

„Nechápej mě špatně,“ odpověděl mu Bofur se ztuhlým úsměvem, „je mi jasné, že Thorin dělá, co je v jeho silách jako Král pod Horou. Jenže si nejsem jistý, jestli ho mám rád tak, jako jsem měl rád Thorina Pavézu, vůdce třinácti trpaslíků a hobita na jedné riskantní výpravě.“

„Proč?“ zeptal se Bilbo.

„Tak zaprvé, nesouhlasím s jeho rozhodnutím ohledně tebe; jak dobře víš, chápal jsem jeho hněv a dokonce se ho i bál, ale spousta věcí se změnila a už je na čase, aby se přes to přenesl,“ vysvětloval mu Bofur se zamračeným výrazem. „Dluží to Filimu a Kilimu a hlavně tobě. Někdy to vypadá, jako by nás chtěl od tebe držet co nejdál: Ori je ještě pořád příliš vyděšený a Dwalin tvrdohlavě věrný Thorinovi; Oin, Gloin, Bifur a Bombur nemůžou odejít z ošetřovny a ty je nesmíš jít navštívit; a já, Balin, Dori a Nori jsme pořád zaměstnaní příkazy shora. Musel jsem podplatit tři trpaslíky, aby za mě vyřídily nějaké úkoly v prádelně, abych tu mohl být s tebou,“ přiznal se Bofur.

„Och, omlouvám se, že ti působím potíže,“ řekl s povzdechem Bilbo. „Nevěděl jsem, že mě máte zakázáno navštěvovat.“

„Nemáme,“ řekl trpaslík, „ale nikdo nechce zranit Thorinovu hrdost. Pokoušel jsem se s ním dnes ráno po pohřbu promluvit, ale neposlouchal mě. Myslím, že jsem si to špatně načasoval. Ale i tak... víš, neviděl jsem ho, že by uronil jedinou slzu,“ zamumlal Bofur a uřízl si kousek pečeného kuřete.

„To přece ještě nic neznamená,“ oponoval Bilbo a tváře mu přitom zčervenaly. „Thorin je jenom, vždyť víš, trochu odměřený.“

„Odměřený?“ vzhlédl Bofur. Teď byla řada na hobitovi, aby objevil náhlý zájem v pečeném kuřeti. „Je od tebe velice laskavé, že to říkáš, Bilbo, ale oba víme, že Thorin je jenom tvrdohlavý chlapík a stává se stejně chladným jako je tahle hora.“

To není pravda, pomyslel si Bilbo, jenže nemohl Bofurovi vyzradit Thorinovo tajemství.

„Možná k němu budu trochu krutý,“ přemítal Bofur, „ale myslím si, že by měl Thorin být víc se svými přáteli. Jsem si jistý, že kdybys tu nebyl ty, trávil by daleko víc času se svým pokladem.“

Och. O tomhle hobit dříve vůbec nepřemýšlel. Ale Bofurova slova ho donutila zamyslet se, jestli Thorin minulou noc nepřišel jen proto, aby obdivoval svoje rubíny a smaragdy – a nakonec se místo toho spokojil jen se svým zajatcem.

„Ale jsem jenom pouhý horník a hračkář,“ ujal se Bofur zase slova a pokrčil rameny. „A je pravda, že můj podíl na pokladu ze mě udělá velmi bohatého horníka a hračkáře; ale Thorin je král a král musí své přátele volit moudře. Pro Durinovy potomky, jako je Balin, to je samozřejmě jiné. A já jsem jenom prostý, obyčejný trpaslík.“

„Obyčejný rozhodně nejsi,“ nesouhlasil s ním Bilbo s úsměvem.

Bofur se na něj taky usmál a utřel si umazané ruce do ubrousku. Při jídle museli sedět na zemi, ale i tak si Bilbo pořád potrpěl na stolovací způsoby a trpaslík se ho snažil alespoň nějak potěšit.

„Á, málem bych zapomněl. Zítra se tu zastaví Balin, aby pro elfy a lidi připravil jejich část pokladu,“ řekl Bofur Bilbovi, když odcházel z velkého sálu. „Mám takový dojem, že tě přesunou někam jinam. Možná do žalářů,“ zamručel Bofur a nevšiml si při tom Bilbova znepokojeného výrazu, „ale možná s tebou má Thorin úplně jiné plány.“

„No, aspoň uvidím Balina a snad i Oriho,“ poznamenal Bilbo.

„A já tě přijdu taky brzy navštívit,“ slíbil mu Bofur. „Bifur a Bombur se tady zastaví, jakmile je pustí z ošetřovny.“

„Už se na to těším!“ vykřikl Bilbo, kterého potěšila myšlenka na to, že by tu v následujících dnech mohl mít početnější společnost. „Budu na ně čekat... a mohl bys přinést víc jídla?“ zeptal se Bilbo. Trochu mu dělalo starosti, že se bude muset postarat o tři nebo i víc trpaslíku a sdílet s nimi oběd. Pro něj by toho asi už moc nezbylo.

Bofur se rozchechtal a poplácal si břicho, které měl teď plné kuřete a houbových koláčků.

„Omlouvám se, zřejmě jsem měl také přispět svým dílem na tvůj stůl, Bilbo Pytlíku, ale Thorin my nenechává čas na to, abych stihl krást v kuchyních,“ řekl Bofur pobaveně. „Ale slibuji, že příště budu štědřejší.“

Pak se rozloučili. Při pohledu na Bofurovu podivnou čapku, která se mu na hlavě kymácela ze strany na stranu, se Bilbovi po tváři rozlil široký úsměv. Od konce bitvy navštěvoval Bofur Bilba ze všech nejčastěji; pomohl Bilbovi zmírnit pocit osamocení. A nebylo to jen o tom, že by mu každý den přinášel zprávy o tom, co se děje v Ereboru a Dolu. Sdílel s ním i chvíle smutku nebo naděje ohledně budoucnosti.

V Bofurovi  bylo určitě víc než jen horník a hračkář a mělo to cenu nejméně tuctu králů.

                                                                                              *

Tíha všech jeho povinností způsobila, že se na Balinově tváři usadilo permanentní zamračení. Balin musel jednat se svým králem a jeho rádci a s lidmi i elfy. Bilbo se ani nedivil, že je postarší trpaslík trochu přecitlivělý. A dokonce i Balin sám se brzy omluvil za svoji náladovost.

„Zřejmě jsem strávil příliš času dohadováním se s Thorinem a teď se mu stávám čím dál tím víc podobným,“ poznamenal věcně.

Zdálo se, že nespokojenost s Thorinem se šířila dál. Bilbo se ale o králi neopovažoval moc mluvit. Rozmlouvání o Thorinovi za jeho zády a ještě ke všemu s jeho nejvěrnějším rádcem nebylo správné. A Bilbo se ani necítil na to, aby o něčem takovém mluvil.

Hobit měl poslední dobou problémy se spaním. Čekal, kdy se Thorin zase vrátí, jenže král se zřejmě velkému sálu vyhýbal. Nepřišel zkontrolovat, jak si Balin vede při svém úkolu a ani nedal žádné rozkazy ohledně Bilbova ubytování. Třetího dne od noci, kterou král strávil s Bilbem v pokladnici, sebral hobit konečně nějakou odvahu.

„Už se Thorin rozhodl o mém soudu?“ zeptal se Bilbo Balina.

„Ne, maličký, ještě se nerozhodl,“ byla Balinova odpověď.

„A rozhodl se, kde mě bude držet?“ naléhal dál hobit.

„Je to tu nepohodlné?“ zeptal se Balin a věnoval hobitovi omluvný úsměv. „Promiňte mi prosím; jistě to tu musí být pro vás nepohodlné. Pohled na tento ohromný poklad je možná potěšením pro oči trpaslíka, ale rozhodně není potěšením tu být uvězněn: a pro hobita obzvlášť. Myslel jsem, že nám Thorin řekne, jak s celou záležitostí naložit, ale neudělal to. Musíte tu zůstat a být trpělivý. Thorin je teď... velice zaneprázdněný.“

Velice zaneprázdněný, to jistě, pomyslel si Bilbo pátého dne.

Nečekal sice, že by se Thorinovi podařilo dračí nemoc setřást tak hladce, na druhou stranu si ale nemohl pomoct, aby se neznepokojoval kvůli Thorinovu dlouhotrvajícímu mlčení. Nešlo mu o Thorinovu vděčnost, ale chtěl příležitost všechno hezky vysvětlit. A nesnažil se dost na to, aby mu tuhle příležitost Thorin dal? Nerespektoval snad a nepokusil se zmírnit Thorinův smutek? Ale král si vzal, co od něj potřeboval, a pak se vytratil jako dým.

Thorin byl pravděpodobně zahanbený tím, jak odhalil svoji slabost před hobitem. Ale, k čertu už s Thorinovou povýšeností! V noci Thorin vyhledal Bilbův soucit, ale pak už se s ním neodvážil promluvit. Někdy si Bilbo v hlavě znovu přehrával onu noc a snažil se vzpomenout si na něco, co by signalizovalo porozumění mezi ním a Thorinem. A někdy měl Bilbo chuť nadávat sám sobě, že věci tlačil až moc dopředu a Thorina tím vystrašil. A pak byl naopak naštvaný na svoji vlastní vstřícnost – kolik vlídnosti vyplýtval na bezcitného krále pod Horou!

Jedinou útěchou mu bylo alespoň to, že už zase vycházel s Orim. Zpočátku to bylo hodně obtížné, ale Balinovo chování k hobitovi a Bilbovo vlastní povzbuzování nakonec pomohlo Orimu překonat jeho obavy. A Bilbo se opravdu snažil, aby znovu získal Oriho náklonnost. Popravdě, stálo to také trochu sarkazmu (z Bilbovy strany) a pár slz (to zase od Oriho), aby se smířili.

A teď už skoro nešlo Oriho zastavit v mluvení, protože mladičký trpaslík byl naprosto pohlcený popisováním, jakou úžasnou práci odváděli, když obnovovali knihovnu; kolik knih a kreseb stále bylo v ereborských komnatách; jak bude brzy jmenován do funkce hlavního dějepisce za vlády Thorina II Pavézy, krále pod Horou. To všechno Bilbovi přišlo zajímavé, tedy až na to, že Bilbo nevěděl téměř nic o trpasličí historii a Ori ze sebe sypal jedno jméno za druhým. Po takových rozhovorech Bilbo často trpěl neustupujícími bolestmi hlavy. Ale kromě toho mluvili i o ostatních trpaslících a jejich zásluhách na znovuzrození království pod Horou.

Ori mu stejně jako Bofur přinášel zprávy a někdy i menší klepy, za což byl Bilbo rád. Ale bylo tu jedno téma, kterému se Ori stále vyhýbal – Thorin. Když se spolu bavili o panování, Ori zvládl mluvit o králi, ale nikdy se o něm nezmiňoval, no – jen jako o Thorinovi. Bilbo Oriho nechtěl zneklidňovat a kromě toho měl své vlastní důvody, proč se tomuto tématu vyhýbat.

I tak si ale nemohl pomoct, aby na Thorina nebyl naštvaný. Kdyby se ho Thorin zase někdy opovážil v noci vzbudit, Bilbo by ho asi praštil. A udělal by ještě tolik věcí, věcí, které se ani neopovažoval pojmenovat; všechno to ale byly velmi bolestivé a děsivé záležitosti. Bilbo byl tolik pohlcený ve své vlastní zlobě, že si nejprve ani nevšiml Balinova trápení. Balinova divného chování si povšimnul teprve, když byl poklad už skoro připravený na rozdělení.

„Co se mu stalo?“ zeptal se Bilbo Oriho. Balin byl neobvykle nevrlý a přísný na ostatní trpaslíky, kteří byli přiděleni k rozdělování.

„Nedělejte si starosti,“ uklidňoval ho Ori, „Balin je vždycky trochu nervózní, když je tolik vytížený. Myslím, že je trochu unavený ze svých povinností, ale určitě bude zase v pořádku, až skončíme s pokladem,“ uzavřel Ori a pokynul rukou směrem k hromadám zlata, stříbra a drahokamů.

Ale Bilbo si všiml, že před ním Ori něco tají.

„Jste si tím opravdu jistý?“ trval na svém hobit. „Jak už jste si mohl všimnout, když jsme se poprvé potkali, nemám moc rád překvapení. Takže jestli je něco, co bych měl vědět...“

„Myslím, že byste se na to měl zeptat Balina,“ odpověděl mu Ori zamračeně.

„Ale já mluvím s vámi,“ řekl hobit pevně. Věděl, že zlomit Oriho váhání bude jednodušší, než postavit se Balinovi, který právě zmizel z hlavního sálu, aby se zúčastnil nějakého důležitého jednání. „Jde o soud? Thorin už se konečně rozhodl na datu?“

„Ne, vlastně nejde o soud,“ zamumlal Ori.

„O co tedy jde?“ Bilbo se rozhodl, že bude na Oriho tlačit. Přesně jako by to udělala Lobelie. Chudák trpaslík si povzdychl a odvedl Bilba stranou od ostatních trpaslíků, kteří pracovali u pokladu.

„Je lepší, když se tyhle zprávy moc nerozšíří, protože by to pak způsobilo řeči a chaos a...“ Ori potřásl hlavou. „Totiž to on nás požádal, abychom si to ponechali pro sebe. Nechce, aby o tom věděli elfové nebo lidé a zakázal nám o tom informovat Gandalfa. Dokonce i Balin souhlasil s tím, že bychom vám to neměli říkat, protože byste si dělal starosti a my samozřejmě doufáme, že ani nebude důvod, proč si dělat starosti, jenže...jenže...“

„Ori?“ zamručel Bilbo. Byl čím dál tím víc znepokojený.

„Jde o Thorina,“ vysoukla ze sebe nakonec Ori. „Nevím, jak se to mohlo stát; vypadal už docela zdravě anebo se tak aspoň choval, ale léčitelé ho stejně varovali a on je nechtěl poslouchat kvůli Ereboru a vládě a  všemu tomu, co se musí udělat a pak Fili a Kili a tenhle poklad...“ mladý trpaslík si povzdychl. „Jeho zranění jsou horší než kdy dřív. Už šest dní neopustil svoji postel a já se vážně, vážně moc bojím, že by mohl zemřít.“

Snad bude Thorin zase v pořádku, abychom mohli navodit opět onu intimnější atmosféru, že? :-) Tak tedy zase příští neděli ;-).

Fosa