Kapitola 7. - Ztráta prstenu

Konfrontace Bilba a Thorina.

„Co tu pohledáváš?“ zopakoval Thorin. Hlas měl hlubší, než když promluvil poprvé a taky zněl o dost výhružněji.

Bilbo zamrkal. Můj prsten, blesklo mu hlavou. Neviděl ale, kam dopadl, protože mu výhled zastínila Thorinova postava, která se teď zdála vyšší než kdy jindy. Thorin měl na sobě svůj starý kabát lemovaný kožešinou, ale pod ním měl oblečený černý samet. Na prstech měl prsteny a ve vlasech různé korálky a kolem pasu stříbrný pásek, ale i přes tolik vrstev oblečení a tretek vypadal vyzáble. Bilbo nikde neviděl žádné obvazy, ale ruce byly celé pokryté řeznými ránami a na pravém spánku měl Thorin jedno zranění, které se už pomalu hojilo.

„Přišel jsem se s nimi jenom rozloučit,“ zamrmlal Bilbo a úplně ho přitom opustily veškeré myšlenky na prsten.

Odlepil se od sloupu, ale Thorin vzápětí popošel o krok dopředu.

Dokonce i ve světle pochodní bylo nemožné si nevšimnout, jak byl král bledý. Thorinova tvář byla plná šrámů a bílá jako stěna. I přestože měl vousy přesně zastřižené a vlasy se mu leskly od oleje, který si na ně nanesl, působil uštvaně ze žalu, kterým si právě procházel.

„Jak jsi proklouzl kolem stráží?“ zeptal se Thorin. A zeptal se až moc tichým hlasem na to, aby se Bilbo mohl uklidnit. „Jaké skrýváš tajemství, zloději?“ vyptával se dál trpaslík.

Bilbo dostal strach, že bude jeho prsten brzy odhalen. Ale Thorin nikdy ani nepřemýšlel o existenci nějakého prstenu, takže nespouštěl zrak z hobita. Oči modré jako safíry mu zářily z bledé tváře; Thorin Pavéza byl vskutku nádherný ve svém vznešeném smutku. Hloupý hobite, teď ne. Bilbo v duchu vynadal sám sobě, dobře si totiž uvědomoval, že si krále prohlíží podezřele dlouho. V tu chvíli mu došlo, jak moc se o Thorina bál a jak byl rád, že zase vidí krále stát na nohou.

Jenže jejich setkání nemělo být o radosti.

„Mluv se mnou, půlčíku,“ naléhal Thorin. „Snažil ses uniknout tomu, co tě čeká?“

„Kdybych chtěl utéct, už bych to udělal dřív, ne?“ vyprskl Bilbo. „Chtěl jsem se jen rozloučit. Odmítnutím mého přání, jste mi vlastně dal právo k tomu tu být proti vaší vůli, můj pane.“

„Se slovy ti to jde hezky, zloději, ale tohle je můj dům a ty jsi můj vězeň,“ připomněl mu Thorin. „To já určuji pravidla a ty je dodržuješ.“

„Jestliže je vůdce slepý, mají být ti, kteří ho odmítají následovat, potrestáni?“ zeptal se Bilbo. To, co řekl, znělo nakonec troufaleji, než zamýšlel. V Thorinových očích spatřil zlost a tak se pokusil proklouznout pryč, ale v jeho úmyslu ho zarazila velká ruka, která ho popadla za rameno a uvěznila na místě.

„Už mi dochází trpělivost, půlčíku,“ procedil Thorin skrz zaťaté zuby. „Už nehodlám dál snášet tvojí drzost; nemáš tu na to právo.“

„Proč?“ vyrazil ze sebe Bilbo, téměř se u toho zakuckal z pocitu zrady.

Thorin neodpověděl a místo toho chytil půlčíkovu tvář do dlaní. Bilbo se pokusil otočit hlavu stranou, ale to mu Thorin nedovolil; síla, kterou použil na udržení Bilbových tváří se zlehka zvětšila. Král palcem přejel po koutku hobitových úst, kde měl ještě trochu vlhkou kůži od slz. Tentokrát se Bilbo pokusil hlavu sklonit, ale Thorin jen něco zavrčel a donutil ho nechat hlavu vzpřímenou, aby jeho mokré tváře a zčervenalé oči zůstaly vystaveny Thorinovu zvídavému pohledu.

Hobit už nemohl udělat nic jiného, než zavřít oči. Najednou ho Thorin pustil.

„Jak můžeš?“ z Thorinova hlubokého, dunivého hlasu jasně prosakovala nechuť. „Jak je možné, že máš v očích slzy, když já ne?“

To byla pravda. Thorin sice nevypadal dobře, ale nikde nebyla žádná stopa po pláči. Zdálo se, že má svůj žal zcela pod kontrolou. Během cesty se toho Bilbo o trpasličích pocitech hodně naučil, ale králova netečnost byla přehnaná, a to i když se tady jednalo o Thorina.

Copak dračí nemoc Thorinovi vzala i jeho smutek?

Bilbo neměl čas, aby se nad tím hlouběji zamyslel, protože ho Thorin chytil za límeček kabátku, odtrhl ho od sloupu a táhl přes celou místnost. V tu chvíli si Bilbo všiml, jak se v rohu místnosti cosi zlatě zalesklo a došlo mu, že je to prsten, který se zakutálel do malé prasklinky na kamenné podlaze. Někdo, kdo by prsten nehledal, neměl šanci ho objevit. Jenže právě teď bylo nemožné uniknout z Thorinova železného stisknutí. Thorin ho vlekl z pohřební komnaty až do chodby.

„Kam to jdeme?“ zeptal se Bilbo, kterého náhle přepadl strach z toho, že by mu byl Thorin schopný i fyzicky ublížit.

„Zpátky do cely, kterou jsem ti velkoryse poskytl, zloději,“ odpověděl mu vztekle Thorin. „Měl bych zdvojnásobit stráže u dveří nebo tě připoutat.“

Odpověď hobita moc neukonejšila. Byl ale moc unavený na to, aby se pokusil o útěk. Zároveň mu ale bylo nepříjemné, jak ho Thorin držel. Vsadil by se, že bude mít na místech Thorinova stisku později modřiny. Ale král byl k jeho snaze vyklouznout lhostejný. Místo toho ho stále vláčel zpátky do pokladnice; chvílemi ho tlačil před sebou a chvílemi ho táhnul.

Když se dostali ke schodišti, pokusil se ze sebe Bilbo znovu setřást Thorinovy ruce, ale trpaslík si ho v odpověď přehodil přes rameno. To byl podle Bilba ten nejvíc ponižující způsob, jakým ho mohl Thorin odnést. Bilbo propadl svému vzteku a začal kolem sebe máchat rukama a nohama, až ho musel Thorin dát na zem. Za chvíli už byl Bilbo přišpendlený ke zdi.

Až teprve potom se Bilbo dokázal uklidnit, jelikož uviděl, jak se Thorinova vyrovnaná maska pomalu rozpadá; v jeho obličeji spatřil Bilbo bolest.  Thorinova zranění byla ještě pořád ve stadiu uzdravování a bylo dost možné, že námaha vynaložená na uklidnění zuřivého hobita mohla způsobit znovuotevření ran a spustit krvácení. Ta myšlenka zmrazila veškeré Bilbovy pohyby. Pak už šel s Thorinem bez toho, aby mu odporoval.

Možná to bylo proto, že trpěl bolestmi, možná proto, že vycítil, jak se půlčík vzdává, ale Thorinův stisk byl jemnější. Když dorazili ke dveřím do hlavního sálu, Thorinova ruka se už jen lehce opírala o Bilbovo rameno.

„Vaše Výsosti!“ vykřikli ohromeně strážní, když se jim naskytl neobvyklý pohled na krále pod Horou ve společnosti hobitího zajatce. Zaslechli o nich tolik neuvěřitelných zvěstí, že se teď skoro obávali na půlčíka pohlédnout.

„Od zítřka budete odvoláni k jinému úkolu, protože tento byl pro vás zřejmě příliš obtížný,“ sdělil jim král. Bilbovi připadalo, že je to přehnaný trest pro trpaslíky, kteří neměli šanci přijít na to, že jim utekl a kteří se k němu vždycky chovali slušně.

„Omlouvám se. Znovu už neuteču, přísahám!“ zamumlal Bilbo. Ostatní se na něj potom dívali ještě podezřívavěji, přičemž ho Thorin postrčil přes práh.

Bilbo zakopl a byl by upadl, kdyby ho Thorin nezachytil.

„Děkuju,“ řekl Bilbo bezmyšlenkovitě, ale než se stihl otočit, kráčel už Thorin chodbou pryč. Strážní se na něj netvářili zrovna mile, takže hobitovi přišlo moudré stáhnout se zpátky do sálu a svého malého táboru.

S povzdechem se posadil na deky. Aspoň se rozloučil s Filim a Kilim.

Kromě toho ale stihl naštvat Thorina a ztratit svůj milovaný prsten. Myšlenka na odloučení od prstenu vyrazila Bilbovi dech. Byl to jeho jediný poklad, jediná věc, která by mu mohla zachránit život. Bilbo se cítil ztraceně. Schoval hlavu do dlaní.

Pár hodin trvalo, než se zase uklidnil. Thorin si prstenu nevšiml, takže Bilbo byl jediný, kdo věděl, kam prsten upadl. To znamenalo, že prsten byl v pohřební komnatě v ještě větším bezpečí, než v jeho kapse. Neztratil jsem ho, opakoval sám sobě. Potřeboval jen počkat na ten správný moment, aby si ho zase vyzvedl.

Už o dost klidnější si Bilbo sedl k večeři; měl opečené brambory, masový koláček, jablko a sýrový salát. Poděkoval strážnému, ale ten jenom něco zavrčel v Khuzdul. V tu chvíli byl Bilbo vděčný, že nerozumí trpasličímu jazyku. Přestože jídla tady jen těžko dosahovala množství, které hobit obvykle spořádal, musel Bilbo uznat, že Thorin zřejmě nemá v plánu ho nechat vyhladovět. Bilbo nechtěl být nevděčný tím, že by byl nespokojený s množstvím jídla, které dostával, když od bitvy uplynulo jen pár dní. Když nic jiného, z čerstvosti jídla bylo jasné, že vyjednávání s lidmi a elfy se vyvíjelo slibně.

Později ležel Bilbo zachumlaný v přikrývkách a doufal v poklidný spánek.

Avšak tohle přání mu nemělo být splněno.

Dnešní kapitola je poněkud kratší, alespoň zde ale dochází ke střetnutí Thorina a Bilba, i když jejich "rozhovor" neproběhl v příliš přátelském duchu. To si ale vynahradíme v příští kapitole, kde se, jak se říká, začnou lámat ledy. Tak tedy zase příští něděli ;-).