Kapitola 36. - Příjemné

06.07.2016 16:27

Zdravím vás, drazí čtenáři, a rovnou se omlouvám za zpoždění, ale znáte to...někdy to prostě nejde, protože není čas. Ale snažila jsem se ;-). A vůbec, dost mých řečí, dneska to máme 18+, tak si to užijte :-).

 

Mezi polibky se svlékli a teď už leželi nazí na posteli. Bilbova hlava se zabořila do polštáře, když mu Thorin sál krk a prstem přejel po hladké kůži kolem Bilbova pupíku.

„Byl jsem to ale blázen,“ zamumlal král a laškovně se Bilbovi zakousl do ramene.

„Ano, ty jsi totiž ten největší blázínek,“ zavrněl Bilbo v odpověď.

Thorin na něj pohlédl: hobit měl výraz někoho, kdo by souhlasil s čímkoliv, co by Thorin řekl, dokud Thorin nepřestane dělat s ústy to, co s nimi právě dělal. Thorin se při tom pohledu usmál a pocítil ono známé vzedmutí hrdosti nad představou, kolik rozkoše dokáže zloději přivodit. A co víc, pouhopouhá myšlenka na to, že by na něj půlčík mohl žárlit, v Thorinovi zapálila neočekávaně silný oheň touhy.

Mnohokrát už trpaslík v Bilbově těle hledal ujištění – důkaz toho, že hobit patřil jemu a že jen on měl právo na jeho vzdechy a prosby. Ale tentokrát chtěl Thorin ujišťovat stejně tak, jako být ujištěn: chtěl mu vysvětlit, jak neuvěřitelně si ho hobit získal, ale neznal jediné slovo, kterým by se taková emoce dala popsat – měl jen svá ústa a ruce na Bilbových rtech a na jeho jemné pokožce, polibky na hobitových skvrnkách a prsty propletené v Bilbových kudrlinkách.

„Nedokážu přijít ani na jeden důvod, proč bys měl být tak pohlcený žárlivostí,“ zašeptal Thorin a mezi palec a ukazováček vzal jednu Bilbovu bradavku; jemně ji třel. „Ale je to roztomilé.“

Thorin se sklonil, aby rty obemknul bradavku. Bylo to jen chvíli předtím, než by Bilbo začal naříkat bolestí, způsobenou nešetrností trpaslíkových prstů.

„Roztomilé!“ zajíknul se Bilbo. Zněl pobouřeně, ale potěšeně zavzdychal, když Thorinův jazyk přejel po ztvrdlém výčnělku. „Na poslouchání Dainových řečí o tvých šancích na výhodný sňatek nebylo nic roztomilého! Ale tebe to očividně pobavilo.“

Thorin jeho bradavku jemně nasál, ale podíval se ještě jednou vzhůru do Bilbovy tváře. Červenající se líčka, rozcuchané vlasy, Bilbo jen stěží vypadal hrozivě; v tváři měl však stále ten odhodlaný, téměř rozhořčený výraz.

„Jsem spíš překvapený, něž-li pobavený," opravil ho Thorin.

Znovu olíznul bradavku a všimnul si, že Bilbovo soustředění se pomalu rozplývá.

„Proč? Nemám snad povoleno žárlit?“ naléhal však dál hobit.

„Máš. Popravdě mě tvá žárlivost velice…zaujala,“ vydechl Thorin a přitiskl svou erekci k Bilbovu stehnu, vychutnával si, jak hobit doširoka otevřel oči. „A přesto – zdá se mi, že jediný, kdo má důvody být žárlivý, jsem já. Toto,“ řekl Thorin a políbil Bilba na bradavku. „A toto. Toto, toto, toto.“ Každé toto bylo následováno Thorinovými rty, které poctily malý kousek hobitova těla, sklouzly přes Bilbovu hruď a ramena, dolů k jeho měkkému bříšku a napůl ztopořenému penisu. „Snad každý se mi tě musí snažit ukrást, pořád.“

„Nechci se nechat ukrást,“ rozzlobil se Bilbo a vrtěl se pod Thorinovými polibky. Trpaslík laškovně polaskal Bilbova varlata a hobit vyklenul své malé tělo. „Tho-ri-ne!“

„Nemáš tušení, jaké to bylo, najít tě v Dainově společnosti,“ povzdychl si Thorin, než vzal Bilbův penis do úst.

„Byl…příjemnější, než jsem očekával,“ zažvatlal Bilbo.

Jeho slova přešla v naříkání; rukama našel Thorinovu hlavu a pohladil trpaslíka po vlasech – ví, že to mám rád, pomyslel si Thorin. Lehce nasál Bilbův penis; pak se odtáhnul za doprovodu mlaskavého, nemravného zvuku.

„Ty jsi na něj také udělal dojem,“ pronesl Thorin a přimhouřil oči.

Viděl, že na něj Bilbo nechápavě hledí, a také, jak jeho výraz následně přešel v zamračení – och, to pokušení políbit jeho zamračenou tvář! Thorin se ale raději pokusil zůstat být naštvaný na svého zloděje, protože si chtěl chránit své území.

„Nesnažil jsem se na Daina dělat dojem,“ zamumlal Bilbo. „Potřeboval jsem jen na čerstvý vzduch a on tam byl. Vypadal mile a slíbil mi, že se nebudeme bavit o soudu. Měl jsem ho snad ignorovat?“

Thorin jazykem přejel od kořene až po špičku Bilbova penisu úmyslně pomalým pohybem.

„Můžeš si promluvit s Dainem, jestliže si to přeješ,“ dovolil mu Thorin.

„Och, velice děkuji,“ odpověděl Bilbo a protočil oči. Thorin se rozhodl, že hobitův sarkastický tón by měl být přeměněn ve steny a postaral se o to tím, že pusou sklouznul ještě níž po Bilbově erekci. „To je od vás tak velkorysé, Vaše Veličenstvo!“ zachvěl se Bilbo. Thorin jen přemýšlel, jestli hobit mluvil o jeho povolení nebo jeho ústech. Když se Thorin odtáhl, aby se nadechl, dloublo ho Bilbovo koleno. „Buď velkorysý i dál, prosím…“

Thorin se téměř uchechtnul. Místo toho ale uchopil Bilbovu nohu a zvedl ji až k hobitově hrudi, čímž získal zcela nový pohled na Bilbovy nejintimnější partie – potěšen tím pohledem, kousnul Thorin jemnou pokožku kousek od Bilbova kolene.

„Nedráždi mě půvaby mého bratrance,“ varoval Thorin hobita. „A podej mi olej.“

Bilbo chvíli neobratně šmátral kolem, než narazil na ampulku, kterou si zde dříve připravili, a podal ji trpaslíkovi.

„Ty žárlíš,“ poznamenal hobit, když opět ležel na zádech se stehny nestoudně rozevřenými pro Thorina.

„Žárlím,“ přiznal tiše král. Otevřel ampulku a na dva prsty si nanesl olej. Konečkem jednoho prstu poškádlil Bilbův svraštělý otvor a vychutnával si přitom chvění Bilbova těla. „A také vím, že Dain umí být okouzlující.“

„Říkal jsem příjemný,“ zdůraznil Bilbo, ale zdálo se, že si jejich pošťuchování užívá stejně jako tlaku způsobeného Thorinovým prstem.

Uvolnil se a zatlačil proti němu, dokud prst nevnikl až dovnitř. Oba zavzdychali: Bilbo z pocitů, které mu to přivodilo; trpaslík kvůli pohledu na svůj prst, který se vtlačil dovnitř.

„Že je něco příjemné, říkáš o mnoho věcech,“ odpověděl Thorin a otočil prsty, aby Bilba vevnitř poškádlil a nanesl olej. Stisknul zuby na citlivé pokožce Bilbova stehna, ale nepoškodil ji; slabé napjetí, které se hobitovi prohnalo tělem, však cítil ve  způsobu, jakým se kolem něj Bilbo sevřel. „Tak například o jedné noci…“ pokračoval Thorin, povytáhl jeden prst a znovu ho zasunul dovnitř, ještě hlouběji. „Se ti zdálo příjemné na mě rajt-“

„Dobře, dobře!“ přerušil ho hlasitě Bilbo a divoce se přitom červenal. „Máš pravdu a tohle bylo úplně jiný případ něčeho příjemného.“ Thorin přemýšlel, jestli se Bilbo kouše do spodního rtu, aby sám sobě zabránil nazývat to, jak ho pomalu šukal prstem, příjemným. Bilbův dech byl vzrušením trhaný: penis měl už ztopořený, když ho měl Thorin v ústech, ale teď byl ještě tvrdší a chvěl se v ozvěně třasu, který probíhal celým Bilbovým tělem. „Dain není příjemný takovýmhle způsobem! Vůbec o něčem takovém nepřemýšlej! Dain je prostě­…fajn, tak jsem to myslel,“ dokončil Bilbo. Ale když Thorin vytáhl svůj prst, hobit frustrovaně zasténal. „Prosím, neříkej mi, že jsem použil slovo fajn, abych popsal…“

Thorin se Bilbovu bědování tentokrát zasmál.

Měl v plánu přidat ještě trochu oleje, ale nakonec se rozhodl jinak: naznačil Bilbovi, aby si lehl na pravý bok; pak si Thorin lehl vedle hobita, aby k němu byl čelem. Navedl Bilbovu nohu ke svému pasu a prsty se znovu vydal mezi hobitovy půlky. Nebyla to zrovna nejpohodlnější pozice, jenže krále zrovna přemohla touha líbat Bilbova ústa a zároveň neměl v úmyslu se vzdát ani toho ostatního, co právě prováděli.

„Ty zajisté víš moc dobře, jak potěšit trpaslíka jazykem, králíčku,“ zamumlal Thorin, než si přivlastnil hobitova ústa v hrubém polibku.

Bilbo zasténal Thorinovi do rtů a nehty poškrábal trpaslíka na hrudi. A sténal ještě víc, když do něj Thorin zabořil dva prsty. Thorin zavřel oči, když cítil, jak se kolem něj Bilbovy svaly svírají: byl rád, že použil hodně oleje, jelikož se pomalu, při každém nádherném vzdechu, který Bilbovi unikl z úst, přestával kontrolovat. Začal v pravidelných pohybech hýbat prsty, vytahoval je, ale nikdy ne úplně; mezitím Bilba stále líbal a uvádělo ho v úžas, jak se hobitova ústa tiskla k jeho jazyku.

Najednou Thorin pocítil, jak Bilbova ruka sklouzla dolů a snažila se uchopit jejich penisy. Ale tření mezi jejich těly bylo na Thorina už tak dost – dotek od jeho zloděje by všechno ukončil až příliš brzy.

„Později,“ zašeptal a pohrával si s Bilbovým spodním rtem. „Ty jsi první na řadě, králíčku. A bude to jen díky mým prstům.“ Bilbo se zakabonil, ale poslechl a chytil Thorina za ramena. I tak se ale musel Thorin čas od času zhluboka nadechnout, aby se neudělal. „O čem jsi to mluvil, ty a Dain?“ zeptal se zčistajasna král. Potřeboval nějaké rozptýlení od svého vlastního vzrušení a také ho to zajímalo – tedy, spíše žárlil.

„Ty o tom chceš slyšet teď?“ vydechl Bilbo s očima přivřenýma. Boky narážel do Thorina, aby o sebe mohl třít jejich penisy. „Ptal se mě na Kraj a na hobití zvyky.“

„A ty jsi mu řekl všechno, o čem chtěl vědět,“ odpověděl Thorin, který právě v Bilbovi otočil prsty.

„Tobě bych klidně řekl to samé!“ namítnul hobit pronikavým nářkem – Thorin se totiž právě prsty otřel o jeho nejcitlivější místečko.

„Nikdy jsem se nezeptal,“ řekl Thorin a pocítil hořkost svých vlastních slov. Ale Bilba se dotýkal něžně – v duchu sám sobě vynadal za to, že dovolil Dainovi ptát se na otázky, na které se sám měl zeptat už dávno. A zároveň s tím se snažil Bilba uchlácholit rozkoší. A přesto, když Bilbo těžce oddychoval a svíral se kolem jeho prstů, nedokázal Thorin mlčet: „Vím, že o svém domovu mluvíš rád. Hádám, že by Dain byl…“

„Přestaň,“ přerušil ho Bilbo a jemně Thorinovi zatahal za vlasy. Pak hobit otevřel oči a Thorin spatřil, že svého zloděje rozesmutnil a zároveň i rozhněval. „Proč se mnou takhle mluvíš, Thorine? Zraňuje mě to, o to víc, když se mě dotýkáš takovýmto způsobem.“

„Jisté věci prostě nebudu…nemohu…“ Thorin zavřel oči a čelo přitiskl k Bilbovu rameni.

Začal znovu pohybovat prsty a zaměřil se na onen citlivý bod, který dokázal rozdmýchat hobitovu rozkoš. Jenže Bilbo se jeho dotekům bránil a pokusil se z nich vyklouznout, dokud na něj Thorin znovu nepohlédl.

„Mluv se mnou: proč ses nikdy nezeptal na Kraj?“ zeptal se Bilbo. Dokonce odvrátil hlavu, když se Thorin pokusil příval jeho slov přerušit polibkem. „Nemůžeš tohle dělat pokaždé, když se ti nechce mluvit.“

„Dělám to, když nemohu mluvit,“ zavrčel Thorin.

„Thorine,“ zamručel Bilbo a v hlase mu přitom znělo lehké varování. „Pověz mi: proč ses nikdy nezeptal na Kraj?“

„Já tam nikdy nejsem.“

Thorin se pak kousl do jazyka a začal ihned litovat svých slov. Ale Bilbovi se zadrhl dech: dlouhou dobu jen hleděl na Thorina a pak vyhledal králova ústa svými vlastními. Thorin se vzdal bez boje, nechal Bilba prozkoumávat svá ústa a nechal ho, aby převzal vedení. Spokojil se s teplem hobitova těla, které na něm spočívalo, s pocitem, který mu přiváděl Bilbův penis otírající se o ten jeho, se sevřením kolem svých prstů. Spokojil se s tím, protože věděl, že to bylo pro něj – věděl, že hobit byl jeho, alespoň pro tento okamžik.

„Nemohu mluvit,“ zašeptal Bilbo do Thorinových rtů, oči měl naplněné veselím.

Thorin se neusmál, ale Bilbova slova v jeho srdci spustila vlnu potěšení – stejně jako náznaky a sliby v nich ukryté. Jemně políbil Bilba na obočí.

„Víš, tohle bys mohl proti mně použít u soudu,“ řekl Thorin chraplavým hlasem.

Na to Bilbo neřekl nic. Místo toho se pohnul proti Thorinovým prstům, přijal je do sebe. Bilbova víčka se třepotavě zavřela; z úst mu unikl hrdelní sten. Thorin pochopil a pokračoval v tom, co bylo předtím přerušeno: trochu ohnul prsty a dotknul se hobitova citlivého bodu, opíjel se ve slasti, která rozzářila Bilbovu tvář. Thorin nepospíchal; vždy býval poněkud ostýchavý, když šlo o to, že by se měl Bilba dotýkat tak intimně: teď shromáždil vše, co se naučil o hobitově těle a jeho citlivosti, aby z Bilbových rtů získal více vzdechů.

Thorin hladil, laskal, vyvíjel tlak: šel ještě hlouběji, olej na jeho prstech byl teplý, ale Bilbo ještě víc; otáčel prsty, vnikal jimi dovnitř, vytahoval je a cítil, jak se ten úzký otvor přizpůsobuje jeho vniku a vítá ho. Pokaždé svého zloděje líbal hlavně na ústa; tentokrát ale ochutnal každý kousek pokožky, na který dosáhl, od čela, až po krk a zavítal i k Bilbovým malým ramenům.

A jaké potěšení Thorinovi přinesly Bilbovy ruce, ty mrštné prstíky, které ho hladily po hlavě a hrály si s jeho copánky, nehty, které ho škrábaly na hrudi. Thorin téměř vrněl, když ho hobit kousl a následně líbal na klíční kosti. A tak začal prsty hýbat rychleji, jelikož si nebyl jistý, jak dlouho by dokázal odolávat pokušení nahradit je svým penisem.

„Thorine, když budeš pokračovat…“ zamumlal Bilbo a olízl si rty.

„Nebojuj s tím,“ odpověděl Thorin. Prsty se vytrvale věnoval tomu citlivému bodu uvnitř úzkého otvoru. „Uděláš se pro mě, králíčku?“

Bilbo neodpověděl, ne pořádně – jen vydechl trpaslíkovo jméno a popadl Thorina za ramena. Pak se začal penisem otírat o Thorinovo břicho, lehce na něm vysedával; přírazy Thorinových prstů byly hlubší; ne bolestivé, ale neústupné. Trvalo jen chviličku, než se tomu Bilbo poddal: Thorin cítil teplé semeno, které mu dopadlo na břicho, a nenasytně sledoval výraz milencovy tváře. Viděl, jak napětí vyhladilo hobitovy rysy; pak jeho výraz zjemněl, ale vyvrcholení doprovázel zářivý pohled; a nakonec přišel příjemně překvapený úsměv, který se Bilbovi usadil na rtech.

„Bylo to opravdu…příjemné,“ poznamenal Bilbo, jakmile znovu popadl dech.

„Teď mě ale provokuješ,“ obvinil ho Thorin.

Musel hobita políbit, ochutnat doznívající příchuť jeho potěšení. Bilbo se při polibku začal chichotat a pak přitiskl čelo k Thorinově hrudi.

„Pořád se mě dotýkáš,“ řekl po chvíli.

„Líbí se mi, jaké to teď uvnitř tebe je,“ vysvětlil mu trpaslík a prsty pohnul v lehounkém doteku.

Thorin ještě stále cítil stahy a jemné chvění a neuvěřitelné teplo uvnitř Bilba.

„Teď jsem docela citlivý,“ zašeptal Bilbo a zalapal po dechu, když se Thorinovy prsty vrátily k tomu citlivému místu.

„Já vím,“ odpověděl Thorin s pýchou. „Nezraním tě,“ slíbil a pokračoval v laskání, dokud Bilbo nezasténal. „Je to nepříjemné?“

„Ne, je to…je to jen tak intenzivní, ale nemůžu dosáhnout…“ blábolil hobit, celý zmatený tím pocitem. „A ty…“

„Lehni si na záda,“ zašeptal Thorin a opatrně vytáhl prsty.

Bilbo zamrkal, ale udělal to, co mu trpaslík řekl: něco si pro sebe zamumlal, když se jeho záda setkala s matrací a posunul se kvůli lehkému nepohodlí. Díval se na Thorina s doširoka rozevřenýma očima, když si král očišťoval prsty a břicho ručníkem, který si připravil s olejem ještě předtím, než se věci příliš zvrhly na to, aby byl čas přemýšlet o takových detailech.

Thorin si na penis nanesl olej a pak přelezl k hobitovi. Thorinova touha byla v tu chvíli tak silná, že ho téměř oslepila: viděl jen šedo-modrou barvu Bilbových očí, a světlo, které v nich svítilo, jen trpaslíka ještě víc rozvášnilo.

Zatímco se k němu Thorin přibližoval, rozevřel Bilbo doširoka nohy; jeho chodidla narazila Thorinovi do boků, než kolem nich sklouzla. Thorin se sehnul, aby zuby sjel po hobitově hrudi a do úst si přitom vzal i bradavku. Jednou rukou navedl Thorin svůj penis k Bilbovu vstupu. Těžce oddechoval a jeho tělo i to Bilbovo bylo kluzké od oleje a potu. Thorin se vtlačil dovnitř a s úlevou shledal, že hobit je už uvolněný.

„Mahale,“ vydechl Thorin s doširoka otevřenýma očima.

Ten pocit byl úžasný: teplý, sametový, měkký; a přesto dostatečně úzký, aby sténal z pocitu být uvnitř Bilbova těla. Pohnul boky, pomalu klouzal dovnitř, hlouběji a hlouběji; Bilbo mručel, zjevně se mu to líbilo, i přesto že jeho penis byl ochablý. Thorin překryl hobitovo tělo svým vlastním, opřel se o lokty a pod sebou cítil Bilbovo menší tělo proti své pokožce. Thorinův nos byl plný zvláštní vůně jeho milence – vůně dobrých hřejivých věcí, jako třeba chléb. Nasál ji a rozpoznal přitom slanou vůni hobitova potěšení smíchanou s tím ostatním.

Thorinova touha byla najednou pokojnější a jeho přírazy pomalejší.

„Miluji, jak jsi z rozkoše vláčný a poddajný,“ řekl Thorin.

Ta slova byla k jeho ústům přilákána neutěšitelností jeho vlastní touhy. Skoro ho až zabolela; zavřel oči, když se ho Bilbo snažil upokojit, s prsty v jeho vlasech a s ústy na těch jeho. Netrvalo pak moc dlouho, než se Thorin udělal: došel k vrcholu, když byl hluboko v hobitovi a nějakou chvíli tam ještě zůstal, opájel se uspokojením ze svého orgasmu.

„Příjemné?“ zeptal se král jízlivě, jakmile mohl zase mluvit.

Pak se vytáhnul a dával přitom pozor, aby nezranil přecitlivělého hobita.

„Copak jsi mě už pro dnešek neškádlil dost?“ opáčil Bilbo a z úst mu uniklo tiché zívnutí.

Thorin si k ústům přenesl pravou ruku svého zloděje a políbil ho na klouby, aby skryl úsměv. Pak se o hobita postaral, navlhčil ručník a setřel s ním všechny pozůstatky po semeni, které mu zůstaly na těle. Den plný zážitků si začal na Bilbovi vybírat svou daň, a Thorin se tak musel brzy vypořádat s dřímajícím hobitem, zatímco mu stále očišťoval stehna a bříško. Ale na tom jen stěží záleželo – trpaslík byl víc než spokojený, že se mohl postarat o ospalého Bilba, o to malé stvoření, které se stále snažilo zadržet své zívání.

Nakonec Thorin hobita přikryl a připojil se k němu pod pokrývky. Vleže na zádech obtočil trpaslík své paže kolem Bilba; to měkké, nahé tělo se k němu přimklo; přes Thorina byla přehozena jedna noha; Bilbova paže ho příjemně tížila na hrudi. Bilbo se něco pokusil říct, ale bylo to nesrozumitelné. Thorin se zamračil a pohladil Bilba po vlasech.

„Ššš,“ zašeptal. Cítil, že se Bilbo uvolnil a usnul. „Spi, můj sladký, statečný zloději.“

 

Musíte uznat, že dnešní kapitola nekončí nijak dramaticky, jak bývá zvykem :-). Každopádně doufám, že teď na konci přetrpíte trochu mého "duševního průjmu". Tak zaprvé, všimla jsem si, že už dlouho jsem tu neměla žádné poznámky k překladu a dnešní kapitola se k tomu naprosto dokonale hodí. V kostce: všimli jste si doufám, že se tu dnes Thorin s Bilbem škádlili se slovem "příjemný". Anglicky to je "nice" a trvalo mi snad hodinu, než jsem vymyslela vhodný ekvivalent v češtině. Takže... povedlo se to? Já doufám, že to nikde nedrhlo :-). 

A ještě takový malý vtípek; někde v textu dnešní kapitoly se nachází věta typu "Thorin použil hodně oleje...." - mně se ovšem na první dobrou podařilo napsat slovo "požil" :-D. Ještě že to po sobě někdy čtu :-D.

A ještě jeden komentář a snad i prosba. Párkrát tu byl položen dotaz, jestli budu po dokončení Krádeže pokračovat ve své činnosti na poli slashe. Má odpověď zní: ANO :-). A tak nějak došlo k tomu, že jsem si založila své nové stránky. Už nebudou pod doménou webnode, tentokrát jsem se rozhodla pro možnost blogu, protože mám k webnode své výhrady. Stránky už vypadají trochu k světu, jako zkušební článek jsem tam publikovala překlad povídky Nepolíbený (ten se nachází i na těchto stránkách) + článek s anketou. Moc by mi pomohlo, abyste se na stránky podívali a případně zanechali komentář (ať už zde, či tam) k tomu, jak se vám jako čtenáři líbí (nebo přinejmenším vyplnili anketu v nejnovějším článku), abych mohla provést případné úpravy. Byla bych vám opravdu moc vděčná, kdybyste to pro mě udělali. Odkaz na mé nové stránky je zde: FOSÍ HNÍZDO

Kdo dočetl moje poznámky až do konce, musí být odvážný člověk. A teď ještě ke Krádeži; zbývají 4 kapitoly do konce, tak se pusťme do odpočítávání: 4...

Další kapitola bude v neděli ;-),

Fosa