Kapitola 10. - Součást Společnosti

Desátá kapitola! To už se nacházíme ve čtvrtině příběhu :-). Dnes to bude ještě samé povídání a přemýšlení, ale příště...

Bilbo si promnul koleno. Strážní zřejmě neměli v úmyslu ho zranit, ale použili až příliš síly – koneckonců Bilbo byl jenom hobit, který se postavil dvěma trpaslíkům v brnění. Ihned poslali pro Balina, který Bilbovi přinesl nějakou šalvějovou mastičku na zmírnění bolesti.

„Určitě budete mít modřiny. Kdyby to oteklo, zavoláme léčitele,“ slíbil mu zamračeně Balin.

„Děkuji,“ odpověděl mu Bilbo chladným tónem.

„Je mi líto, že jsem před vámi zamlčel, v jakém stavu je Thorin,“ omluvil se Balin s povzdechem, „nechtěl jsem ale, abyste si dělal starosti.“

„A proč bych neměl?“ procedil Bilbo skrz zuby. „Fili a Kili byli podle trpasličích zvyků mladší než já a jsou mrtví. Už nejsem nějaký mladíček, abyste přede mnou drželi věci v tajnosti; nejsem ani hloupý a ani slabý a mám právo, abych o tom věděl.“

„A já vám vaše právo neupírám,“ ujistil ho Balin. „Ať tak či tak, z mého pohledu jste stále součástí naší společnosti,“ řekl vlídně, „ale obávám se, že zprávy o Thorinově zdraví by mohly ohrozit křehký mír s elfy a lidmi. A i když je Dain ten nejčestnější trpaslík, kterého znám, a nepochybuji o jeho věrnosti, v jeho družině jsou i tací, kteří doufají v jeho usednutí na trůn.“

„Tím myslíte...“ zamumlal Bilbo a vyvalil překvapeně oči.

„Že Dain je teď Thorinův dědic, ano,“ doplnil Balin.

„To jsem netušil,“ přiznal Bilbo. „Abych řekl pravdu, je možné, že mi to Ori už vysvětloval, ale vždycky nějak začnu ztrácet koncentraci, když se dostane k trpasličím rodokmenům,“ zamumlal hobit. Pak potřásl hlavou a zamračeně se podíval na Balina. „Každopádně, jak jste přišel na to, že bych se rozšiřoval o Thorinově nemoci? Když už mi nevěříte, musí vám být snad jasné, že nemůžu opustit tento sál nebo poslat zprávu Thranduilovi či Bardovi.“

Balin si opět povzdechl. Vypadal velice unaveně.

„Máte pravdu,“ přiznal Balin. „Je pravda, že se snažíme všechno udržet v tajnosti, jak nejdéle to bude možné; tedy až do té doby, než se Thorin bude cítit lépe. Je tu ale ještě další důvod, proč jsme vám vše zamlčeli; ještě než propadl horečce, Thorin sám mě požádal, abych vám nedával vědět o jeho zdraví,“ prozradil mu starý trpaslík.

Bilbo okamžitě začal litovat svého naléhání. Balinova odpověď ho zranila. Sklonil hlavu a nervózně poklepával rukou po svých pokrývkách. Tohle bylo opravdu strašné; nejenže Thorinův život visel na vlásku, ale král si ani nepřál, aby se o tom hobit dozvěděl. Thorin ho od sebe chtěl udržet co nejdál, a tak teď Bilba více než koleno bolelo srdce.

„Chtěl bych ho navštívit,“ řekl Bilbo tónem, o kterém doufal, že je pevný.

„To nesmíte. Byla to jedna z věcí, na kterých také trval, když mi zakázal s vámi mluvit o jeho stavu,“ odpověděl mu Balin. „Zamyslete se nad tím; kdyby vás Thorin uviděl, určitě by ho to velmi rozrušilo. To by pro něj v jeho stavu mohlo být velmi nebezpečné. Buďte trpělivý a počkejte si, až se navrátí jeho zdraví.“

„A co když se nenavrátí?“ zeptal se hobit tiše. „Já ho musím vidět, Baline! Musím ho vidět a říct mu, jak to bylo s Arcikamem.“

Postarší trpaslík zavrtěl hlavou.

„Je mi to opravdu velice líto, ale nemůžu vás k němu pustit,“ zopakoval Balin. „Chápu vaše trápení, Bilbo Pytlíku; zůstanu ale věrný jeho přání. Jste schopen to pochopit a odpustit mi?“

Bilbo odvrátil hlavu. Měl strach, že by se mu na tváři odrazilo, jak moc byl takovou odpovědí zklamaný.

„Prosím,“ pokračoval Balin, „už se znovu nesnažte proniknout do Thorinových pokojů. Byli bychom pak ve velmi složité situaci. Promluvil jsem se strážemi a vynadal jsem jim za to, jak s vámi zacházeli. Na druhou stranu je ale nemohu vinit za to, že se zachovali tak, jak měli; ještě pořád jste králův vězeň, drahý hobite, a jen jeho slovo vás může osvobodit. Kdybyste se opět pokusil uniknout z této místnosti, skončil byste jen s dalšími zraněními.“

Bilbo nechtěl nic slibovat, a tak tvrdohlavě mlčel. A Balin ho musel brzy opustit.

                                                                                              *

„Vstávat, no tak; vstávat!“

Bilbo zasténal. Jedna část jeho mysli zadoufala v hluboký, dunivý hlas. Jenže ani jeden ze čtyř hlasů, které slyšel, nepřipomínal ten, na který čekal. Hobit nakonec otevřel oči a spatřil čtyři tváře, které na něj shlížely. Balin, Bofur, Ori a... Bombur!

„Co...och, vítejte, vítejte,“ zamumlal Bilbo.

Jazyk se mu ještě trochu pletl, ale dobré způsoby, kterým se naučil v Kraji, u něj nakonec převážily; za chvíli už byl vzhůru a posadil se ke svým čtyřem hostům. Vlasy měl rozcuchané a oblečení pomačkané. Trpaslíci dnes vypadali neobyčejně vesele a Bofur a Ori nesli košíky.

„Posnídejte s námi, mistře Pytlíku,“ zvolal Bofur s úsměvem.

„Dodržel jsem svůj slib,“ poukázal Bofur a zvedl přitom svůj košík, ze kterého se linula lahodná vůně jablek a medu. Bilbo se jí zhluboka nadechnul. Usmál se na trpaslíky a ti mu to oplatili širokými úsměvy, což u trpaslíků vůbec nebylo zvykem.

„Jsem hrozně rád, že vás všechny zase vidím,“ řekl Bilbo a ještě stále se usmíval, „a vidím, že už jste se skoro uzdravil, Bombure! Bolí vás ještě vaše zranění?“ zeptal se ho vlídně.

„Čas od času,“ přiznal Bombur,“ ale musím vás varovat, pane Pytlíku: chuť k jídlu už se mi vrátila. S tím lahodně vonícím kozím sýrem v Oriho košíku udělám krátký proces.“

„Vlastně chuť k jídlu nikdy neztratil,“ zamumlal Bofur polohlasně. Bombur se zachechtal a poplácal Bofura po zádech a ten skoro upadnul na Bilba.

Ori na zem položil čistý ubrus a trpaslíci začali pomalu odkrývat jídlo, které s sebou přinesli na snídani.

„Bofur odvádí úžasnou práci – naší prádelnu pořád zásobuje novými stroji,“ řekl Ori Bilbovi. „Je to vážně skvělý vynálezce!“

„Tiše, tiše! Nebo za mnou začnou chodit všichni trpaslíci z Ereboru a budou po mně chtít, abych jim vyráběl nějaké podivné mechanické hračky,“ zamudroval Bofur. Vypadal ale, že je se sebou víc než spokojený.

Balin byl jediný, který ještě nepromluvil a Bilbo na něj stočil pohled.

„Proč jste všichni tak veselí?“ zeptal se hobit, doufat se ale ani neodvažoval.

Bofur a Ori zanechali toho, co dělali a obrátili se na Bilba se spokojenými úsměvy na tvářích. I Bombur, s pusou plnou chleba a sýra, obrátil na Bilba zrak.

„Thorinův stav se zlepšuje,“ řekl Balin a ani se přitom nesnažil skrýt neobvyklou veselost v hlase. „Léčitelé říkají, že už není v ohrožení života. Brzy se mu vrátí síly; jak tělesné, tak duševní.“

„Ó, duševních sil měl vždycky ažaž,“ ujistil je pochechtávající se Bofur. „I když ležel v horečce v posteli, nezapomněl Dwalinovi říct, aby mě popohnal v práci na prádelně.“

Všichni se pak smáli; a Bilbo byl obzvlášť rád za Bofurův žertík, jelikož mu to dalo čas na to, aby si uspořádal myšlenky a vstřebal pocit, že Thorin už je mimo nebezpečí. Hobit sklonil pohled k ubrusu, na který se vlastně ani pořádně nepodíval, a usmál se pro sebe.

Když Bilbo zvedl hlavu, všiml si, že si ho Balin tázavě prohlíží.

Později Bilbo zase zůstal sám. Bombur se zdržel o něco déle; Balin, Bofur i Ori měli ještě nějakou práci, ale Bombur se teprve zotavoval, a tak mohl s hobitem strávit více času. Povídali si o Ereboru a trpaslík byl, co se týká budoucnosti království pod Horou, velmi optimistický.

„Bude to pořád lepší a lepší. Je toho ještě spoustu, co dělat, ale na tuhle chvíli jsme čekali tak dlouho. Teď se musí každý z nás snažit ze sebe vydat to nejlepší,“ dmul se Bombur pýchou. A pak mu hlas změknul a v očích se mu odrážela zvláštní něha: „Je to náš domov,“ zašeptal Bombur zasněně. „Hádám, že vy tomu velmi dobře rozumíte, mistře Pytlíku.“

„Pořád se mi stýská po Kraji,“ přiznal Bilbo.

„Chystáte se tam vrátit, jakmile to bude možné?“ otázal se ho Bombur a stiskl mu při tom rameno. „Jsem si jistý, že mnoho z nás by vás tu uvítalo na dlouhou dobu, pane Pytlíku.“

Bomburova poznámka Bilba překvapila.

„Nemám na výběr, Bombure. Jsem přeci vězeň, který čeká na svůj soud,“ odpověděl mu Bilbo a snažil se při tom ovládnout své vlastní nepohodlí ohledně toho, co právě probírali.

„Ó, tohle,“ řekl trpaslík a pokrčil rameny. „Jsem si jistý, že k soudu nakonec nedojde, Thorin vám určitě brzy odpustí. Tenkrát sice reagoval špatně, ale brzy přijde na to, že vás není třeba z ničeho vinit. Chci říct; je to náš král a je to dobrý a moudrý vládce.“

Bilbo Bomburovi neodporoval. Bomburův optimistický pohled na věc mu sice lezl na nervy, ale nakonec i sám Bilbo věděl, jak těžké bylo zapomenout, že Thorin je ten, kdo trpaslíkům vrátil jejich domov. Thorina Pavézu obdivovali. Bylo tak lehké nechat se okouzlit princovou odvahou a silnou vůlí získat Erebor zpět – Bilbovi připadalo, že i on sám po celou tu dobu Thorina tak trochu obdivoval.

Tak jako tak ale pochyboval, že všechno kolem soudu proběhne tak lehce, jak si Bombur představoval.

„Jste součást společnosti,“ dodal trpaslík a zopakoval tak i Balinova slova.

Zřejmě jsem, pomyslel si Bilbo. Úplně poprvé se zamyslel nad tím, jaké by to bylo, kdyby se všechno tak hrozivě nepokazilo. Kdyby si Thorin vážil více jeho přátelství, rozhodl by se Bilbo okamžitě vrátit do své hobití nory? Stýskalo se mu po Kraji a ten pocit měl hořkosladkou příchuť, bodalo ho z toho u srdce. Ale pořád tu byly i další věci; tak například bylo téměř nemožné představit si měsíce bez toho, aby slyšel Bofurův hlas nebo viděl Oriho nové kresby. Ztráta Kiliho a Filiho byla téměř nesnesitelná, tak jak by mohl zvládnout odloučení od ostatních trpaslíků tak brzy?

Thorin. Bilbo si přál, aby ho nikdy nepotkal, jenomže byl by ve skutečnosti vůbec schopný vydržet už nikdy ho nespatřit?

Všechno jednou skončí, Bilbo Pytlíku, řekl si.

Trpaslíci věří, že některé věci nikdy nepominou; žijí, jakoby jejich city vydržely na věky. Hobiti jsou ale moudřejší; dokonce i ty nejtvrdší z kamenů změní čas, i když přeci jen pomaleji, než se vystřídají roční období. Pocity plynou a požírají sami sebe jako oheň, jako život. Bude to nějakou dobu trvat, ale Bilbo zvládne čekat.

                                                                                              *

Bilbovo odhodlání v příštích několika dnech opadalo.

Thorinovo zdraví se den ode dne zlepšovalo; Bofur, Ori a dokonce i Balin přinášeli Bilbovi zprávy o tom, jak dobře se jejich král zotavuje. Trpaslíci byli celí horliví, aby napravili všechno to zamlčování o králově zdraví a teď Bilba trápili s nedůležitými detaily – jak vznešeně Thorin stál při přijímání Thranduilových vyslanců nebo jak strávil několik hodin na ošetřovně s trpaslíky ze Společnosti.

Vypadalo to, že se Thorin pomalu usazuje na svém místě v srdci království. Dělal všechno možné pro to, aby získal náklonnost svých lidí a sousedů. Podíly na pokladu určené pro lidi a elfy byly už odeslány a král tuto ztrátu nesl skvěle; Thranduil byl vlídnější než kdy jindy (tedy alespoň tak, do jaké míry může být elfí král vlídný) a Bard s Jezeřany se chytali obnovit Dol do jeho minulé slávy.

Všechny ty zprávy byly velmi uklidňující, samozřejmě. Tedy až na fakt, že Thorin zřejmě znovu zapomněl na existenci Bilba Pytlíka.

Bilbo se bál o Thorinův život a doufal, že by pro něj král poslal, kdyby byl na pokraji smrti. Myslel si, že by se přeci nemohli beze slova rozejít, ale Thorin si nikdy nepřál ho vidět. A teď, když už král stál znovu pevně na nohou, zdržoval se od pokladnice a hobita co nejdál.

Jak už jsem psala na začátku článku, příště už nastane jistý průlom, takže se těšte.

A víte co? Dnes si jednosuše nemohu odpustit menší ukázku toho, co přijde příští neděli:

Bilbo nahlas polknul. Na tom, jak ho Thorin uvěznil u zdi, bylo něco znepokojujícího, ale Bilbo si nebyl úplně jistý, jestli všechno to znepokojení pramení jen z králových špatných způsobů; ve skutečnosti to byly Bilbovy pocity, které se zdály být víc zrádné než král sám.

Hobit si velmi dobře uvědomoval, jak nemoudré by teď bylo začít mluvit, ale nemohl se zastavit.

„Záleží mi na tom, jestli žiješ,“ zašeptal Bilbo. Byl až moc unavený na to, aby lhal.

Fosa